NPR Koda, Údolí děsu

Srbsko, Kodu a Údolí děsu máme od domova kousek, přesto jsme se sem vydali až před pár dny. Přiznám se, že za brzdu jsem byla já, ten název ve mně nevzbuzoval chuť se tam vypravit, čekala jsem nějaké depresivní místo s dávno opuštěnými ruinami.

Samozřejmě že realita byla přesně opačná. 

Vypravili jsme se sem odpoledne, po práci, já trošku v nenáladě, děti naopak v kondici (předpokládám, že víte, co mám na mysli), unavení, nemluvní... A stačilo pár minut a všechen stres a rozladění bylo pryč. 

Dostanete se sem z obce Srbsko, po žluté turistické značce, která začíná za šraňkami. Část cesty vede ulicí Ke Kodě, tedy Srbskem, avšak Koda samotná spadá do katastrálního území obce Tetín.

Údolí děsu je jedna z nejstarších a nejznámějších trampských osad. Nápis "Údolí děsů" prý napsal na skálu v údolí některý z prvních táborníků. Toto jméno se však začalo používat až po velké bouřce, která se sem přihnala 12. srpna 1925 a která způsobila velikou povodeň, Kodský potok se změnil v řeku, v Srbsku byla podemleta železniční trať. Časem se kroužek nad "u" přestal používat.

V roce 1922 zde byla postavena první chata, zvaná "Na 60. míli".

NPR Koda byla vyhlášena v roce 1952. Jméno Koda je odvozeno od staroslovanského výrazu pro kouzla nebo záhady. Může jít o označení pramene, který má údajně zázračné vlastnosti, neboť nikdy nezamrzá. 

Ze Srbska tedy vystoupáte podél kaňonu potoka až do osady Koda, kde najdete vedle sebe dva rybníčky - horní je napájen srážkovou vodou, druhý je napájen krasovým pramenem, který vyvěrá z Kodské vyvěračky. Jedná se o nejsilnější krasový vývěr v Českém krasu, krytý kapličkou. Potůček má stálou teplotu cca 11°C, a proto ani rybník nikdy nezamrzá. Voda má vysoký obsah rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Rozpuštěný vápenec se ve vodě usazuje, vzniká pěnovec a ten vytváří malé hráze porostlé mechem.

Na území rezervace je evidováno téměř 50 jeskyní, je zde doložen výskyt více jak 600 druhů rostlin, nalézají se zde všechny podstatné biotopy Českého krasu.

Od osady Koda se pak můžete vydat podél potoka zpět do Srbska, přes zmíněnou osadu Údolí děsu, nebo se vydat dál a pokračovat do Tetína nebo třeba do Koněpruských jeskyní.

horní rybníček

dolní rybníček

  

pěnovcový vodopád

Orlíčky, kam se podíváš

 

Když jsme stoupali nahoru, na jedné z posledních zahrad v Srbsku byla paní, která, když viděla kluky, začala volat na manžela: "Hele, jdou sem trampíci!". Kluci se úplně tetelili :-D

Říkali jsme si, že příště se sem těch pár stanic svezeme vlakem, že to teprve bude mít tu správnou atmosféru.

Pokud jste z blízka, nebo i z daleka, neváhejte. Je to tady balzám na duši. Cesta není příliš dlouhá ani příliš náročná (s kočárkem se sem ale asi dostanete obtížně) a rozhodně to stojí za to!